Včasné rozpoznání demence není vždy snadné. Většina lidí obvykle poruchu sama nerozpozná, nebo se stydí a maskuje příznaky. Mírné poruchy myšlení a zapomínání jsou často okolím mylně považovány za přiměřené věku. Narušených schopností si můžete všimnout nejčastěji při běžném rozhovoru. Indicií můžou být časté nepřesnosti, logické chyby v odpovědích, obtížné hledání slov při komunikaci, nevybavování si některých událostí a údajů. Pacienty přivádí k lékaři nejčastěji potíže s pamětí a myšlením. Často ale upozorní na problémy lékaře spíše rodina nebo přátelé. Postupně může nemoc vést až ke změně celé osobnosti, přičemž primární poruchou bývá zhoršení poznávání, inteligence a paměti, často dochází ke změnám emocí a chování.

Je samozřejmé, že stárnutí neprobíhá u všech jedinců stejně. Ve stáří nemusí nutně docházet k úbytku schopností. Někteří odborníci z oblasti medicíny dokonce hovoří o tzv. zdravém kognitivním stárnutí. To pak charakterizují tím, že člověk má takové schopnosti, které odpovídají schopnostem osob ve středním věku. Tyto osoby tak nemají poruchy nálad ani chování.

Podle odborníků se právě patologické stárnutí vyznačuje přítomností kognitivních poruch- tedy například ztrátou paměti a zhoršení myšlení.

Většinou platí to, že ten kdo potřebuje otestovat paměť na výzvu/doporučení neslyší od dětí. Je lépe, když praktický lékař, který svého pacienta poměrně dlouho zná, a i pacient k němu má důvěru, mu test doporučí. Je to přece jen pro pacienta autorita akceptovatelnější, než vlastní děti a rodina. Občas funguje také doporučení lékaře specialisty – neurologa, geriatra.